Blog

Čipování kočky je rychlý a téměř bezbolestný zákrok, který provede veterinář během pár vteřin. Pod kůži, nejčastěji mezi lopatky, se aplikuje malý mikročip. Ten obsahuje jedinečný identifikační kód. Sám o sobě ale nestačí. Klíčové je jeho zaregistrování do databáze, kde jsou uložené kontaktní údaje majitele.

A tady se často dělá chyba. Lidé nechají kočku očipovat, ale už ji nezaregistrují. V takovém případě je čip prakticky k ničemu. Pokud někdo kočku najde a vezme ji k veterináři nebo do útulku, čtečka sice odhalí číslo čipu, ale bez databáze se nedá dohledat majitel. Registrace je tedy stejně důležitá jako samotné čipování.

Kočky mají oproti psům jednu velkou nevýhodu. Často se pohybují samostatně, lezou přes ploty, procházejí cizími zahradami a někdy se dostanou i do větší vzdálenosti od domova. Stačí jeden podnět, strach nebo změna prostředí a kočka může zmizet. Na rozdíl od psa ji nikdo automaticky nepovažuje za ztracenou, protože „kočky se přece toulají“.

Právě proto je čip zásadní. Pokud se kočka dostane do útulku nebo ji někdo najde, první co se dělá, je kontrola čipu. Díky registraci se pak během pár minut dá kontaktovat majitel. Bez čipu nebo bez registrace se z nalezené kočky velmi snadno stane kočka „bez majitele“, která může skončit v adopci.

Čipování má význam i pro kočky, které žijí pouze doma. Možná si říkáte, že ta vaše ven nikdy nechodí. Jenže stačí otevřené okno, návštěva, stěhování nebo stresová situace a kočka uteče. V takovém případě nemá obojek, jmenovku ani jinou identifikaci. Čip je jediný spolehlivý způsob, jak ji spojit zpět s vámi.

Možná se to zdá jako maličkost, ale v praxi jde o jeden z nejdůležitějších kroků, které můžete pro bezpečí své kočky udělat. Stejně jako u psa, i tady platí jednoduché pravidlo. Čipovat a zaregistrovat. Jedno bez druhého nedává smysl.